Většina lidí v běžném hovoru mezi mzdou a platem nerozlišuje. Stejně tak mezi těmito dvěma pojmy nerozlišují ani novináři. Ti je používají, jak jim zrovna přijdou na jazyk, což je velmi tristní. Přitom z hlediska pracovního práva jde na o dva odlišné instituty. V následujícím článku si tedy řekněme, kteří zaměstnanci pobírají mzdu a kteří naopak plat. Dále se podívejme, co tyto dva instituty spojuje a čím se naopak liší.
Mzda nebo plat?
Téměř po celou naši polistopadovou historii až do roku 2007 platily na našem území dva předpisy, které mezi mzdou a platem rozlišovaly. První z nich se jmenoval zákon o mzdě, druhý pak zákonodárce nepřekvapivě pojmenoval jako zákon o platu. Toto rozlišování pak převzal i nový zákoník práce, tedy zákon č. 262/2006 Sb. Konktrétně se vymezení a odlišení těchto institutů zákoník práce věnuje v § 109. V tomto paragrafu zákoník stanoví, že plat je poskytován zaměstnancům, jejichž zaměstnavatelem je stát, územní samosprávný celek (tedy obec nebo kraj), státní fond, příspěvková organizace (ovšem pouze v případě, že náklady na platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu) a rovněž školská právnická osoby (vyjma těch soukromých). Tím je výčet uzavřen. Zjednodušeně řečeno tak plat pobírají osoby, které jsou zaměstnány takzvaně u státu, anebo jdou prostředky na jejich platy ze státního rozpočtu. Všichni ostatní zaměstnanci pak pobírají mzdu.
Jak vidno, mzda je tedy institut týkající se odměňování za práci v soukromém sektoru a plat naopak za práci v sektoru státním. Ptáte se, jak je tomu však v případě státem vlastněných společností? Odpověď je celkem jasná, neboť ani do jedné z kategorií zaměstnavatelů odměňujících za práci platem se nám takovýto zaměstnavatel nevejde, a tak musíme logicky konstatovat, že zaměstnanci státem vlastněných společností budou pobírat mzdu.
Co je mzdě a platu společné?
V obou případech jde o peněžitá plnění vyplácená zaměstnavatelem zaměstnavateli za výkon závislé práce. Z tohoto lze dovodit, že například živnostník nebo i jiná osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) mzdu ani plat nepobírá, neboť nevykonává závislou práci. V obou případech musí zaměstnavatelé dbát na pravidla týkající se rovného a spravedlivého odměňování, která mimo jiné stanovují, že se má výše mzdy i platu odvíjet od složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce. Pro oba případy se rovněž použijí ustanovení týkající se minimální a zaručené mzdy. Jak vidíte, v tomto případě mezi mzdou a platem důsledně nerozlišoval ani zákonodárce. Mzdy i plat jsou pak v obou případech splatné v následujícím kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnanci právo na mzdu nebo plat vzniklo. Například pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance tak není důležité, který den je běžně dnem výplatním.
Čím se oba instituty liší?
Velmi významné rozdíly mezi mzdou a platem najdeme v problematice stanovování jejich výše. Pro mzdu je totiž typické, že se stanovuje na základě ujednání v pracovní smlouvě či na základě ujednání ve smlouvě kolektivní (tedy smlouvě mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací). Mzdu rovněž může zaměstnavatel stanovit vnitřním mzdovým předpisem či mzdovým výměrem. Naopak plat se zpravidla stanovuje podle takzvaného platového tarifu, pro nějž je důležitá platová třída (stanovovaná podle typu vykonávané práce) a platový stupeň (podle započitatelných let praxe).
Jen mzdu je také možné vyplácet jinak než v penězích. V takovém případě mluvíme o naturální mzdě, kterou může zaměstnavatel vyplácet po dohodě se zaměstnancem. Nemůže jít však o lihoviny, cigarety a jiné návykové látky.
Odlišnosti bychom nalezli také v případě příplatků za práci v noci a za práci v sobotu a v neděli. Například při práci v noci a při práci v sobotu a v neděli náleží zaměstnanci pobírajícímu mzdu příplatek minimálně 10 %. V případě zaměstnance musí příplatek za práci v noci činit 20 % a za práci v sobotu a v neděli dokonce 25 %. Všimněte si, že pro soukromý sektor je stanovena minimální výše příplatku a pro sektor státní je příplatek stanoven pevně, neboť v případě příplatků k platu jde přímo nebo zprostředkovaně o výdaj ze státního rozpočtu. Rozdílně jsou pak stanovovány i výše příplatků za práci přesčas.
Rozlišujeme
Tímto je tedy rozdíl mezi mzdou a platem objasněn. Jelikož se však i přesto oba instituty občas pletou, nabízíme na závěr malou mnemotechnickou pomůcku. Že je plat spojen se státní sektorem, dokládá dřívější existence tzv. třináctých a čtrnáctých platů. Řeknete si, že takováto zvláštnost je možná jedině ve státním sektoru a jelikož něco jako třináctá nebo čtrnáctá mzda prakticky neexistuje (najdou se však i výjimky), musí být mzda spojena se soukromým sektorem a plat se sektorem státním.